Recenze

Zde naleznete zkopírované recenze na desku Tribute to Pallasit, všechny o kterých vím.. Pokud jste někde našli nějakou, která zde není, dejte vědět!! Hlavně pokud by se něco objevilo v zahraničí, třeba i v tištěných zinech!

Bury, Buryzone Zine No.19 (07/13)


Filip, Hluboká orba 29, 10/2012




Honza Samuel, zveřejněno na jeho blogu http://samuelrecords.blogspot.cz/ a czechcore.cz

Své psaní začnu velice jednoduchým prohlášením – mám rád kompilace. Potkávají se na nich různé úhly pohledu, nesourodé kapely a co víc, často naprosto rozdílné hudební styly. Líbí se mi, že různorodé součásti jsou propojené do jednoho celku a pojítkem je většinou člověk, který dílo poskládal dohromady. Vždy mně bavila pestrost a díky kompilacím, jsem našel i množství zajímavých skupin, které by jinak mému zornému úhlu zůstali stranou. Výběr, o kterém budu psát, zachycuje místo pro punk/hardcore zaslíbené a tím je vodácká hospoda Pallasit (nebo byla?). Lokalizace místa je Zruč nad Sázavou a v/a dal dohromady známý vinylový nadšenec Sucháč (Pope Ass). „v/a Tribute Pallasit“ je vyznání od prvního pohledu vyznáním přízně jednomu místu, ale i DIY punk/hardcore.

Každý máme svou „scénu“ a začátky svého setkávání se hardcore/punkem spojené s nějakým místem, k němuž máme zákonitě nějaký vztah. Je dobré vidět, že nadšení a vášeň pro hardcore/punk, dostanou občas hmotné ztvárnění (tím myslím například vinyl, knížku) - nezapomenutelnou podobu. Klobouk dolů, že se se to povedlo aktuálně Sucháčovi s jeho kompilací „Tribute To Pallasit“. Sucháč by nejspíš na otázku „jaké je tvé místo, punku zaslíbené?“ odpověděl „Pallasit“, já bych třeba řekl „Paluba“ - místo, se kterým mám spojené velmi mnoho pěkných vzpomínek. V mnohém si budou oba dva prostory hodně podobné, ale mně se nikdy bohužel nepovedlo udělat něco podobného, co Sucháčovi - dát vzpomínkám (době) hmotnou podobu. To se totiž již nezmění a paměť se zhoršuje. Gratulace!

Pěkný, pevný rozkládací, obal od prvního pohledu odráží nadšení a snahu dělat věci, doslova na koleně, DIY stylem. Vylisovat vinyl a pak už jen hledání možností, jak udělat obal. Výsledek vypadá sympaticky. Pokud by se Vám zdálo, že je tam zbytečně moc volného místa, tak to Sucháč zdůvodňuje tím, že to je prostor pro Vaši kreativitu – opět body k dobru, dobrý nápad. Na výběru je množství hardcore/punk/grind/noise skupin, většinou známých. Jejich lokalizace je po celé ČR a všechny spojuje místo, kde aspoň jednou hráli - Pallasit. Výsledek je různorodý, přesto mohu říct, že se dobře poslouchá. Jednotlivé skupiny tvoří písničkami soukolí a vše do sebe perfektně zapadá. Strana A je více „punk“ a na druhé dostal prostor noise/grind/extrémní hardcore. Kompilace má dobrý zvuk, nic výrazně nevyčnívá a celek pěkně odsýpá. Strana A – první písničky, odstartování patří kapele Rv4 a jejich hitovce věnované Pallasitu „Pallasit II: Zručský hit“. Fakt dobrý - perfektní otvírák! Další kapely plynule navazují. Uslyšíte spoustu známých, mladších i starších, českých kapel a navíc dva hosty z ciziny - Six-Score (Rakousko) a Into Sickness (Mexico). Alfou i omegou celého výběru, je pro mě věnování jednomu místu – Pallasitu. Od roku 1992, až do dnešních dní, zde probíhaly hardcore/punk koncerty. Nejcennější věc, kterou člověk většinou docení až s odstupem času!

„v/a Tribute Pallasit“ zachycuje místo, které bylo pro minimálně pro jednoho člověka důležité. Právě on věnoval spoustu energie, času i peněz, aby kompilace vznikla a nosičem aby byl jeho oblíbený formát pro poslouchání muziky - vinyl. Stejně jako letošní v/a „Mladá fronta rychle stárne“, má výběr svou vypovídají hodnotu - zachycuje skupiny, které na Pallasitu hráli a snad již jen tím je zajímavý. Samozřejmě nelze pominout fakt, že místa jako Pallasit disponují tou správnou energií, která je nejlepším motorem pro hardcore/punk. Pallasit dostal k dvacetiletému výročí velice pěkný dárek!

Vzkaz od vydavatele na závěr: „Doufám, že se tato deska nestane jen další, v dlouhé řadě vinylů dnes vycházejících, plackou, která vás posadí na prdel do gauče nebo ke kompu, aniž by se nad ní a věcmi, které prezentuje, komentuje, ať v textech a myšlenkách kapel nebo dalšími, možná zbytečnými, bláboly, člověk zamyslel!“ (S)

PS: Jediný „výtka“ - listy jednotlivých kapel, mohly být okopírované oboustranně – ušetřilo by se dost papíru - ekologi



Šakal (Rabies), zveřejněno v Noise Master zinu 10/2012




Mirek Vokál (Phobia records), zveřejněno na Periferia.cz 7/2012


Když se řekne Zruč nad Sázavou mnoha z vás se vybaví kultovní flek u řeky, kterému se říká Pallasit. Dvacet let tam funguje vodácká hospoda a poloviční dobu se tamtéž koná hardcore / punk festival. K těmhle kulaťoučkejm narozeninám přišla jako navýsost vhodný dárek kompilace mapující kapely, které na tomhle místě a festivalu s domácí atmosférou hráli. Pokud si tenhle asfalt koupíš dostaneš masivní rozkládací kartonový obal s nastříkaným logem Pallasit ze šablony a spoustou prázdného místa, kde se můžeš dosytosti vyřádit. DIY or die! Asi není ani moc podstatný obsah vinylu jako myšlenka a provedení, ale přece jenom, pojďme se na zúčastněné podívat zblízka.

Celou kompilaci otvírá punk rock sekce. První jsou Rv4 s hitem Pallasit II: Zručský Hit, tedy textem a songem přímo o místě, o kterém je řeč. Hudebně jde o agresivní punk rock, čechiše štajl. Druhou kapelou na straně A je Půlnoční Svoz Popela aka P.S.P., kutnohorská punková legenda fungující již přes 20 let. Song s názvem Walcz. Punk rockovou linii nenaruší ani následující vál od Ucházím - Zařaď se a kuš. I když je pravda, že na posledních nahrávkách tahle prachatická smečka značně přitvrdila. Čtvrtou kapelou je kultovní kapela Insania s válem Hell Knows Who We Are. Klasika. Budějická Dezinfekce vás popožene vpřed s válem Pomsta. Následuje Hiroshima Nightmare a jejich ostřejší hardcore / crust a song Přežít svou smrt. Sázavská Propaganda tady má vál Sám proti všem. Crust / punk posázavskejch veteránů. Haha. Crustgrindoví Josef Mařánek a jejich K čertu s misií malinko zdrsní závěr první strany.

Hlukovou korunu celé kompilaci nasadí noise komando Napalmed s industriálním úsekem věcně nazvaným Live performance 13.02.2010. Ostrý start strany B. A vůbec tahle strana je o dost ostřejší v poměru k áčku kam se vlezlo osm válů kdežto na straně opačné jich je hned čtrnáct. Jedeme dál. Moravští Konfident a jejich mix grindu a hardcoru s válem Ostré trny růží. Fastcore komando z Vysočiny Lycanthrophy vás skalpuje válem Neverending frustration. Kolegové od fochu pardubická sebranka Saywhy? s Mít či být. Puzzle se skládá, domino se klátí. Jede se v rychlém tempu. Průmyslová smrt, další fastcore / grind s válem Sebezničení. Tahle kompilace začíná připomínat jeden známý festival. Play fast or don´t. Jihočeská odpověď na Hellnation - Rabies, song dokonce s intrem s názvem Nikdy. Chomutovští power violence / grindeři Kobra XI a jejich Monster X štýlo a ! (to je název válu, ne překlep). Na severu Čech zůstávám s infestoidními Not! a Jen tak hrát, na všechno srát. Prvním zahraničním účastníkem jsou Six Score z Rakouska, death / grind válec, song jménem Breeding Terror. Pražská světem protřelá banda Onanizer sem dokonce zvládla namrsknout dva songy - Addicted world a Bridge between time dimensions. Grind grind grind! Needful Things, old school grindcore a vál Hotel Paradise. Druhou zahraniční stopou jsou mexičtí Into Sicknes, hrubozrný grind / hardcore a Darkest day of carnage. Celou kompilaci uzavírá a tempo zvolňuje kutnohorská death / hardcore kapela Pray For Death se songem Přání smrti a je to v podstatě jejich první oficiální zásek na nějakém nosiči. Debut! Každopádně po poslechu celé kompilace jasně vítězí fofroidní strana B, i když i na áčku se najde pár špeků, u kterejch taky moje ušní bubínky radostí poskakujou.

Kompilací není nikdy dost. A tahle se navíc váže k místu s atmosférou (jak už jsem napsal na začátku). Ukládám do police, ale rozhodně nemažu z paměti. Tahle kompilace bude mít co říct i za pár let od vydání.



Ladislav Oliva (Bažina), zveřejněno na Vinyl Disk Musick 6/2012


Pocta místní hospodě a ideálům podzemí

Desátý ročník zcela undergroundového Pallasit festu, který proběhl 8. - 9. června ve Zruči nad Sázavou, a zároveň dvacáté výročí fungování tamní stejnojmenné hospody, to obojí se stalo skvělou záminkou k tomu, aby se po několikaletém plánování konečně podařilo vydat kompilaci, jež festivalu i hospodě vzdává poctu. Tím spíše, že osud oné provozovny je nahnutý.
Docela úctyhodných 525 kusů černého vinylu, z nichž 125 je určeno pro kapely a promo účely, nabízí celkem 22 songů od 21 kapel, včetně dvou zahraničních. Nechybí zde celá řada ostřílených vinylových matadorů, ale také pár nováčků, včetně několika málo místních skupin. Vesměs však takových, které na tomto festu někdy v minulosti hrály, některé z nich i letos.
Strana A patří hlavně punkovým, hardcorovým a crustovým kapelám. Vše rozjíždějí průměrní punkoví melodici Rv4 s písní přímo o Pallasitu, což je na rozjezd velmi solidní hitovka. Následují jejich kolegové Půlnoční svoz popela (P.S.P.) a alternativnější, mnohem syrovější punkeři Ucházím, kteří v posledních letech prokazují mimořádnou formu. Vzápětí přichází na řadu nefalšovaná legenda, neskutečně letitá formace Insania se starší, jenže vinylově dosud nevydanou písní "Hell Knows Who We Are". Zklamat rozhodně nemůže ostře punková Dezinfekce, vyloženě příjemným překvapením je ovšem hardcorová Hiroshima Nightmare, po níž ještě následuje crustová Propaganda a lehce grindovější Josef Mařánek. Jestliže vše zatím slyšené představuje něco, co běžní konzumní posluchači nemůžou nikdy pochopit, pak pokračování jde v míře zvukového teroru ještě mnohem dále.
Stranu B otevírá živá performance noisových klasiků Napalmed, zbytek však náleží převážně fastovým a grindovým extrémům, takže prostoru pro výdech zde vskutku není. Velmi razantní Konfident střídá nápaditě extrémní či extrémně nápaditý fastcore v podání Lycanthrophy, jejich podobně ladění a do filmových úryvků vsazení kolegové Saywhy?, lepšící se Průmyslová smrt, noisovější Rabies, thrashově útočná Kobra XI, méně výrazní Not! a rakouští teroristé Six-Score. Jedinou dvojitě přítomnou kapelou jsou grindeři Onanizer, trochu přesvědčivěji však zní podobně znějící Needful Things, mexičtí chaotičtí extrémisté Into Sickness se řvoucí Petronelou ze slovenských Idiot's Parade či aktuální metal-crustový objev Pray For Death, o němž již asi brzy bude výrazněji slyšet.
Není třeba detailněji rozebírat jednotlivé soubory, protože tady nejde o nějakou kvalitu či nekvalitu, ale zejména o myšlenku a celkovou koncepci, která je naprosto unikátní a jedinečná. Zvuková úroveň nahrávek sice není vždy excelentní, ale zde jde o úplně jiné hodnoty. Trochu jsou z toho cítit prastaré velkofiremní kompilace jako "Epidemie" a "Rebelie II. - Hardcore", ještě více ovšem vůči nim opoziční "Hardcore - Fuck off, major labels!!!", stejně jako pozdější podzemní díla "Dying Alive ... Living Dead", "Spalte Brno na prach", "Play Fast Or Don't" a tři díly "Posloucháte Jižní Čechy". Ani ne tak hudebně, ale především výrobně se zde míří do ještě hlubších pater.
Vizuální podobu desky přibližuje slovo pořadatele a vydavatele, tedy Sucháče, v rámci tiskové zprávy: "Každý kus je originál s ručně stříkaným nebo malovaným rozkládacím kartonovým obalem, tučným bookletem, kde každá kapela má svoji stranu A4, dále jsou tam reporty z dění v Posázaví a samozřejmě historie Pallasitu. Něco je i v angličtině. Jsou tu i tři orazítkované karty s logem Pallasit festu a Pope's Ass productions, které si může každý vybarvit. Tím ale snaha o desku v duchu D.I.Y nekončí, všechna volná místa na obalu jsou určena pro nové majitele. Myšlenka je taková, že si zde každý může zachovat své vzpomínky a zážitky z Pallasitu nebo jakéhokoliv jiného místa v Posázaví, a to ne jen spojeného s muzikou. A to třeba v podobě vlepených plakátů, letáků, fotek, vstupenek, pohledů nebo vepsaných poznámek. Kreativitě se meze nekladou, prostě si s obalem může každý dělat, co chce, místa je tam dost!"
Jak tedy praví toto tvrzení, každý kus představuje originál, čímž lze vzpomenout na obalově podobně koncipované a přes dvacet let staré album "Tančete na hrobech!!!" obskurního tělesa Svatý Vincent. Zatímco tehdy venušan Vincent Venera na 999 obalů napatlal jakési barevné obrazce, tentokrát bylo přes šablonu i bez ní ručně nastříkáno nebo namalováno logo Pallasit. Skládané kartonové obaly jsou vzadu opatřeny nalepeným obsahem desky, jinak ale nabízejí dostatek prázdného prostoru pro zcela svobodné vyřádění se kohokoliv. Uvnitř kromě vinylu jsou tři orazítkované karty k dobarvení, hlavně však 29 samostatných papírů s historií festu, seznamem akcí v hospodě, dále posázavský scene report a samozřejmě po jednom listu patřícím každé zúčastněné kapele.
Vydavateli této desky patří obrovské uznání za jeden z nejunikátnějších domácích vinylových počinů všech dob, který možná není výživnou porcí dechberoucí hudby, ale rozhodně je po všech stránkách úchvatnou poctou kulturním ideálům, kterých není nikdy dost.
Comments